Proč sem jít
Zbořený dům otisknutý ve starém stromu
Koruna tisu je nesymetrická - ze západu ji roky tvaroval stín stavení č. p. 181, které stálo těsně u kmene do let 2006 až 2010. Strom si ten tvar drží dál.

Památný strom • Zubří, ulice U Tisu • 385 m n. m.
Památný tis, který přežil dům, podle něhož se tvaroval.
V horní části Zubří, na rozcestí ulic Horní a U Tisu, roste na zahradě u domu tis červený - jeden z nejstarších na Valašsku.
Korunu má nesymetrickou: ze západní strany ji léta tvaroval stín stavení, ke kterému rostl přimknutý. Dům zmizel mezi lety 2006 a 2010, jeho tvar ve stromě zůstal.

Proč sem jít
Koruna tisu je nesymetrická - ze západu ji roky tvaroval stín stavení č. p. 181, které stálo těsně u kmene do let 2006 až 2010. Strom si ten tvar drží dál.
Kdy vyrazit
Tis je stálezelený jehličnan, takže tmavá koruna vypadá v únoru stejně jako v srpnu. Pyl vypouští v předjaří a časném jaru; zuberský tis je uváděný jako samčí jedinec, červené míšky na něm tedy nehledejte.
Co nevynechat
Metr nad zemí se kmen dělí na dva a jeden z nich je ve výšce asi pěti metrů uříznutý, dutina v místě řezu zakrytá. Hnilobu v místě rozdvojení popsal Gustav Adolf Říčan už v roce 1931 - strom s ní žije bezmála sto let.

Jméno má po člověku, který o něm psal. Tvar po domě, který u něj stál. A odhad stáří, který se zpřesnil.
Jméno a adresa
Strom stojí v horní části Zubří na rozcestí ulic Horní a U Tisu, na zahradě u domu, mezi zídkou a domem.
Říká se mu Koláčkův, ale ne podle majitele chalupy, která u něj stávala - i když ta patřila rodině stejného jména. Jméno nese po písmákovi Janu Koláčkovi–Zárubském, který o zuberském tisu opakovaně psal do regionálního tisku. Rodina majitelů chalupy v místě žije dál - jen už v novějším domě opodál.
Podle pamětníků si tis chtěl kdysi přesadit do svého parku hrabě Kinský, jenže kořeny byly tak rozsáhlé a pevné, že strom nešlo vykopat. Stejnou váhu mu přiznali i o desítky let později, když se v obci zaváděl plyn: potrubí kvůli němu odklonili.

Odhady stáří
Roku 1931 popsal zuberský tis Gustav Adolf Říčan ve studii Staré tisy na Moravském Valašsku: dvanáct metrů vysoký, obvod kmene 242 až 251 centimetrů, košatá koruna do šířky deseti metrů. Věk mu vyšel na tisíc let. Počítal podle tabulek botanika Ladislava Čelakovského, podle kterých má tis o průměru kmene 80 centimetrů 1 000 až 1 500 let.
Dnešní odhady jsou u středoevropských tisů dvakrát až pětkrát nižší - a zuberskému tisu vyšlo v roce 2006 stáří 346 až 361 let, tedy asi třetina Říčanova čísla. Nešlo o chybu jednoho člověka: tabulky počítaly s pomalejším růstem, než jaký tis má ve střední Evropě. Přesné stáří se navíc prostřednictvím letokruhů změřit nedá: kmeny a větve tisu srůstají a vnitřek kmene s časem vyhnívá.
Tvar a rozměry
Na první pohled strom svému věku neodpovídá: koruna nepůsobí mohutně a 14,5 metru výšky je na tři a půl století stáří také málo. Vysvětlení stálo donedávna hned vedle - tis se tiskl ke stavení č. p. 181, které ho do svého zbourání mezi lety 2006 a 2010 zastiňovalo. Dům je pryč, jeho tvar vlivem stínění ve stromě zůstal.
Ta blízkost stromu i ubírala: větev, která zasahovala nad střechu, kdysi poškodil požár stodoly. Vlastní stáří ale prozradí kmen. Metr nad zemí se dělí na dva, jeden z nich je ve výšce asi pěti metrů uříznutý a dutina v místě řezu zakrytá. Hniloba v rozdvojení není novinka - popsal ji už Říčan v roce 1931.
V obvodu kmene je zuberský tis přesto rekordman. Roku 1931 měřil kolem 250 centimetrů, v roce 1958 to bylo 260, v roce 2002 už 347 centimetrů a při dalším měření v roce 2009 353 - šest centimetrů za sedm let. Je to nejmohutnější tis na Vsetínsku a v přehledu českých tisů s obvodem nad tři metry mu patří páté místo.

Sucho a péče
Tis červený nesnáší přílišné sucho - a zuberský stojí v sevřeném prostoru mezi domem a silnicemi. Právě to spolu s dlouhým suchem posledních let označila dendroložka Zina Klečková za hlavní příčinu jeho usychání.
Poprvé se usychání projevilo kolem roku 2002: strom opakovaně zalévali, posílili kyselinou boritou a odřízli mu suché větve - a usychání se tehdy zastavilo. V srpnu 2007 usychání začalo znovu. Ochránci přírody rozprášili kolem stromu tetraboritan sodný a požádali radnici o pravidelnou pozvolnou zálivku, aby voda stihla prosáknout ke kořenům. Dvě dvoumetrové sondy tehdy ukázaly, že půda je do hloubky metru prakticky bez vody a přívalový déšť do ní nepronikne.
V Česku je tis červený zvláště chráněný jako silně ohrožený druh - a to i tam, kde není vyhlášený jako památný strom. Ve středověku ho z evropských lesů málem vymýtila poptávka po dřevu na luky, nejtěžším, jaké střední Evropa má, později se ho lesníci zbavovali jako jedovaté dřeviny. Kromě červeného dužnatého míšku okolo semene je totiž celý strom prudce jedovatý.

Časová osa
1931
Ve studii Staré tisy na Moravském Valašsku: výška 12 metrů, obvod kmene 242 až 251 centimetrů, koruna do šířky deseti metrů - a odhad věku 1 000 let. Zmiňuje i hnilobu v místě rozdvojení kmene.
1958
Obvod kmene 260 centimetrů.
11. 4. 1972
Strom je vyhlášen chráněným podle tehdejšího zákona o státní ochraně přírody; od roku 1992 je veden jako památný strom (evidenční číslo 100065).
2002
Nové měření: 14,5 metru, obvod kmene 347 centimetrů. Zároveň se poprvé projevuje usychání, následuje opakovaná zálivka a ošetření kyselinou boritou.
2006
Odborný odhad stáří: 346 až 361 let, tedy asi třetina toho, co stromu přisoudil Říčan.
srpen 2007
Ochránci přírody rozprašují tetraboritan sodný a v dvoumetrových výkopech zjišťují, že půda je do hloubky metru bez vody. Radnice přislíbí pravidelnou pozvolnou zálivku.
2009
Za sedm let přibylo šest centimetrů obvodu.
2006–2010
Stavení č. p. 181, které tis ze západu zastiňovalo, je odstraněno. Strom si tvar koruny drží dál.
dnes
Tis stojí na rozcestí ulic Horní a U Tisu, pár desítek metrů od zastávky Zubří, kovárna, a v suchých letech ho zalévá město.
Odborný odhad z roku 2006 uvádí 346 až 361 let, běžně se tedy mluví o asi 360 letech. Roku 1931 přisoudil témuž stromu Gustav Adolf Říčan tisíc let. Přesně to změřit nejde: kmeny a větve tisu srůstají a vnitřek kmene vyhnívá, takže letokruhy není na čem spočítat.
Podle písmáka Jana Koláčka–Zárubského, který o zuberském tisu opakovaně psal do regionálního tisku. Není to tedy jméno majitele chalupy, která u stromu stávala - i když ta patřila rodině stejného jména.
Stavení č. p. 181, které strom ze západní strany zastiňovalo, stálo těsně u kmene až do zbourání mezi lety 2006 a 2010. Ta strana koruny se v jeho stínu vyvíjela jinak než zbytek stromu, a po odstranění domu si ten tvar tis podržel.
Měření z roku 2009 prozradilo výšku 14,5 metru a obvod kmene 353 centimetrů - o šest centimetrů víc než při předchozím měření v roce 2002. Jde o nejmohutnější tis na Vsetínsku a v přehledu českých tisů s obvodem nad tři metry mu patří páté místo.
Ochranu má od 11. dubna 1972, tehdy podle zákona o státní ochraně přírody. Od roku 1992 je veden v centrální evidenci jako památný strom pod číslem 100065.
Ano, a to prudce - jedovatá je celá rostlina, včetně suchého a opadaného jehličí; jedovaté látky se vstřebávají i kůží. (Jedinou výjimkou bývá červený dužnatý míšek okolo semene, ten ale zuberský tis jako samčí jedinec vůbec nemá.) Tis červený je zároveň v Česku zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.
Stojí na rozcestí ulic Horní a U Tisu v horní části Zubří, asi 1,3 kilometru od kostela sv. Kateřiny.
Otázka 1 z 5

Rysík→Za pár kvízů dostanu brýle a budu se cítit vzdělaný.
Vaše hodnost: Usedlík. Zatím nemáte žádné razítko. Navštivte libovolné místo a staňte se Poutníkem.
Beskydy i Valašsko zažijete s Rysíkem i bez něj. Rysík touží být při tom s vámi. Jestli ho vezmete s sebou a budete s ním plnit výzvy, je jen na vás.
Dominanta města
Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské na návrší v centru Zubří - orientační bod, od kterého se k tisu vychází.
Přejít na stránku →Sedlo se starou stezkou
Hodorf na rozhraní katastrů Zubří a Mořkova: kříž s pověstí, studánka a paměť obchodní cesty.
Přejít na stránku →