Proč sem jít
Hrob velitele valašské stráže
Pod jedním ze dvou kamenů u kostela leží skutečný hrob fojta a lajtnanta Jiřího Křenka - místo, kde lze uctít památku muže, který portášský sbor přivedl do jeho vrcholného období.
Kulturní památka • Valašská Bystřice • u kostela
Portášské hroby
Hrob velitele stráže, která skoro dvě století hlídala hranici mezi Moravou a Uhrami.
Hrob velitele portášů
Před kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Valašské Bystřici, na místě dávno zrušeného hřbitova, dnes leží dvě kamenné tumby s lebkami na zkřížených hnátech.
Pod jednou leží Jiří Křenek, bystřický fojt, který v letech 1769–1791 velel portášům; kdo leží ve druhé, se prameny neshodnou.
Kdy vyrazit
Kdykoli - a nejlíp v červenci
Hroby jsou volně přístupné po celý rok. Druhý červencový víkend patří v obci Portášským slavnostem - průvod, folklor a ukázky v dobových krojích.
Co nevynechat
Nápis, který mluví za mrtvé
Na obou čelních deskách stojí táž slova z biblické knihy Job: „SMILVGTE SE NADEMNAV ASPON WI PRZATELE MOGI“ - smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji.
Příběh portášů
Císař najal Valachy, aby hlídali hory před jinými Valachy. Vydrželo to skoro dvě stě let.
1638: reskript z Vídně
Sto věrných Valachů na neklidné hranici
Po roce 1620 na východní Moravě klid nebyl: valašská povstání, vpády z uherské strany, loupeže v horách. Regulérní vojsko si v terénu, kde se ztratí i celá tlupa, neporadí. Pomoct mohou jen lidé, kteří znají hory stejně dobře jako zbojníci, které mají chytat.
Reskriptem z 31. března 1638 nařídil císař Ferdinand III. moravskému zemskému hejtmanovi najmout sto Valachů a bedlivě přitom rozeznat spolehlivé od nespolehlivých. Vznikl z nich oddíl „věrných Valachů“. Zhruba od druhé poloviny 17. století se jim začalo říkat portáši.
Jméno mají od latinského porta, brána: hlídali horské průsmyky, které sloužily jako brány do země i z ní. Sbor se zprvu svolával jen podle potřeby, hlavně v letech tureckých a kuruckých vpádů. Roku 1717 se z něj stal stálý bezpečnostní sbor s lajtnantem v čele.
Služba
Pět ve službě, pět doma - a výstroj na vlastní útraty
Sbor se dělil na desátnictva po deseti mužích, mimo jiné ve Valašské Bystřici, Velkých Karlovicích, na Rusavě, v Jasenné a v Čeladné. Služba se střídala: pět mužů v terénu, pět doma, po měsíci se prohodili. I ti doma museli být v pohotovosti.
V dobách klidu portáši dohlíželi na pořádek a upozorňovali na riziko požáru v chalupách, později chytali dezertéry a doprovázeli vojáky. Když se hnal dobytčí mor, zavírali hranici. Když se zadržený vzepřel, směli ho zabít; zodpovídali se pak nadřízenému, ne soudu.
Ve službě přespávali v panských staveních, po dědinách, nebo v čartákoch - dřevěných boudách na kopcích, jaká stávala i na dnešním Čartáku nad Soláněm. Nosili obyčejný valašský kroj s absencí odznaků hodnosti: znali se mezi sebou. Zbraně a výstroj si pořizovali sami: ručnici s dlouhou hlavní, valašku a šavli. K chytání uprchlíků jim sloužil provaz s olověnou koulí na konci.
- jedno desátnictvo
- 10 mužů
- ve službě a doma
- 5 a 5
- odznaků hodnosti
- 0
Křenkové
Fojt z Bystřice v čele sboru
Roku 1769 se do čela portášů dostal Jiří Křenek, fojt z Valašské Bystřice. Jeho působení bývá označováno za vrcholné období celého sboru - a rod Křenků z Bystřice dal portášům nejvíc mužů ze všech: dva lajtnanty, šikovatele i desátníky.
Fojt byl v obci první muž - rychtář, hospodář, prostředník mezi vrchností a dědinou. Že zrovna on velel ozbrojené stráži celého pomezí, udělalo z Valašské Bystřice přirozené centrum portášské tradice: dodnes tu sídlí obnovené Bystřické desátnictvo a obec každoročně pořádá Portášské slavnosti.
Lajtnantská hodnost Křenkům zůstala až do konce sboru v roce 1830. Jiří Křenek se toho nedožil: zemřel roku 1791 a pochovali ho u kostela, do kterého chodil. Na víku jeho tumby je dodnes čitelná hodnost PORTASKI LIEUTENANT - portášský lajtnant.
1830: konec
Sbor zrušili kvůli penězům. Kameny zůstaly.
V říjnu 1830 byl sbor definitivně rozpuštěn - především kvůli penězům. Roli sehrálo i to, že na moravsko-uherském pomezí bylo konečně klidněji. Každý portáš dostal při propuštění jednorázovou odměnu podle odsloužených let.
Po sboru nezůstala pevnost ani kasárna - jen jména v matrikách, písničky a pár předmětů po muzeích. Ve Valašské Bystřici zůstaly dva náhrobky. Roku 1958 je stát zapsal mezi kulturní památky.
Náhrobky
Kámen, který si drží svoje tajemství
Oba hroby mají podobu kamenné rakve, před níž stojí asi patnáct centimetrů silná pískovcová deska s volutovým rámem. V jejím vrcholu sedí lebka na zkřížených hnátech, z níž vyrůstá litinový kříž.
Kdo je v druhém hrobě, není známo. Farní kronika i seznam kulturních památek se shodují na Křenkově manželce Marině (†1781), řada turistických pramenů ale píše spíš o synovi Ondřejovi, portášském desátníkovi a kováři.
Dnes se pohřbívá za silnicí. Nový hřbitov tam farnost založila v polovině 19. století, mimo jiné kvůli epidemii tyfu. Oba portášské hroby ale zůstaly stát tam, kde byly - v trávníku před kostelem.
- materiál desky
- pískovec
- síla čelní desky
- ≈ 15 cm
- počet hrobů
- 2
Časová osa
Od císařského reskriptu po Portášské slavnosti
31. 3. 1638
Císař najímá Valachy
Ferdinand III. nařizuje najmout sto Valachů - vzniká oddíl „věrných Valachů“, ze kterého se stanou portáši.
2. pol. 17. stol.
Stráž na neklidném pomezí
Sbor se svolává podle situace. Hlídá moravskou hranici v době tureckých a kuruckých vpádů, potírá lupiče a pašeráky.
1717
Stálý sbor
Z portášů se stává stálý bezpečnostní sbor: v čele lajtnant, pod ním šikovatel, mladší šikovatel a pět desátníků. Desátnictvo má i Valašská Bystřice.
1769
Jiří Křenek v čele
Poručíkem sboru se stává fojt z Valašské Bystřice. Jeho působení je považováno za vrcholné období portášských dějin.
1791
Smrt lajtnanta
Jiří Křenek umírá a je pochován u kostela ve Valašské Bystřici. Víko tumby z konce 18. století nese hodnost portášský lajtnant.
říjen 1830
Zrušení sboru
Sbor je rozpuštěn - hlavně kvůli nákladům (přes 67 tisíc zlatých za posledních dvacet let). Lajtnantská hodnost zůstala u Křenků až do konce.
1958
Kulturní památka
Oba hroby jsou zapsané mezi státem chráněné kulturní památky.
listopad 2003
Portáši se vracejí
Zájemci o vojenskou historii zakládají novodobý Valašský sbor portášský; první jednotkou je Bystřické desátnictvo.
dnes
Portášské slavnosti
Druhý červencový víkend patří v obci Portášským slavnostem - průvod, folklor, jarmark a ukázky v dobových krojích.
Na závěr
Doplňující info a test znalostí
Rychlá rekapitulace
Kdo byli portáši?
Ozbrojený sbor, který od roku 1638 do roku 1830 hlídal moravsko-uherskou hranici, průsmyky a hory. Jméno je odvozené od latinského porta - brána.
Kdo je pochovaný v hrobech u kostela?
V jednom Jiří Křenek, bystřický fojt a lajtnant portášů († 1791). Kdo leží ve druhém, jisté není - uvádí se jeho manželka Marina i syn Ondřej.
Co je vytesané na náhrobcích?
Na obou stejný nápis: SMILVGTE SE NADEMNAV ASPON WI PRZATELE MOGI - smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji. Verš z biblické knihy Job.
Proč byl sbor portášů zrušen?
Roku 1830, hlavně kvůli nákladům (přes 67 tisíc zlatých za posledních dvacet let) a klidnější situaci na pomezí.
Existují portáši ještě dnes?
V novodobé podobě ano - Valašský sbor portášský vznikl roku 2003 a obec každý druhý červencový víkend pořádá Portášské slavnosti.
Závěrečný kvíz
Otázka 1 z 5
Kdo a proč portáše zřídil?
Rysík→Kousek výš je kvíz, zkusíme ho?
Za pár kvízů dostanu brýle a budu se cítit vzdělaný.
Vaše hodnost: Usedlík. Zatím nemáte žádné razítko. Navštivte libovolné místo a staňte se Poutníkem.
Beskydy i Valašsko zažijete s Rysíkem i bez něj. Rysík touží být při tom s vámi. Jestli ho vezmete s sebou a budete s ním plnit výzvy, je jen na vás.