Horská osada a středisko • Makov – Kopanice • ~1 000 m n. m.
Osada na hřebeni Javorníků, o kterou se Morava s Uhrami přetahovaly pět set let. Dnes je branou na Veľký Javorník.
Vysoko nad Makovem, v místní části Kopanice, leží osada se jménem po vojácích - Kasárne, nejznámější horské místo Makova a výchozí bod na hřeben Javorníků. Hranici s Českem tu máte pár kroků od osady, na nejvyšší vrchol pohoří odsud vedou asi tři kilometry značené cesty.
Proč sem jít
Louky nad osadou otevírají výhledy na Moravskoslezské Beskydy i Malou Fatru, při dobré dohlednosti až na Hrubý Jeseník a Strážovské vrchy. Cestou loukami můžete v létě sbírat borůvky. Po hřebeni navíc vede hranice mezi oběma zeměmi - jde se přímo po ní.
Kdy vyrazit
V létě se odsud vyráží na hřebenové túry i horská kola. Trasy vedou loukami a bukovými lesy CHKO Kysuce. V zimě tu funguje lyžařský areál se třemi sjezdovkami a večerním lyžováním; po hřebeni vede běžkařská magistrála mezi Kysucemi a Valašskem.
Co nevynechat
Z osady vede značená cesta na Veľký Javorník, nejvyšší vrchol Javorníků (1 071,5 m). Kousek dál po hřebeni najdete dřevěnou rozhlednu na Ztracenci i památník Tři kříže. Ještě dál na západ leží místo Portáš, pojmenované po portášské hlídce - viz Portášské hroby.
Pět století se o tenhle kus hor přetahovaly země a státy. Jméno mu nakonec dali vojáci, kteří tu hlídali hranici.
1522–1734
Kraj mezi hřebenem Javorníků a Vsetínskou Bečvou, zvaný Urgatina, patřil původně k Moravě. Roku 1522 ale uherský král Ludvík vyhověl rodu Podmanických a - aniž by si vyžádal souhlas moravského zemského sněmu nebo to moravským pánům vůbec oznámil - přeložil zemskou hranici až na Vsetínskou Bečvu.
Následovala dvě staletí komisí a nájezdů: zajímání dobytka i lidí, vypalování obydlí. Jen rok 1733 měl třináct mrtvých. Kompromisní hranici dohodly obě strany 31. srpna 1734; císař ji nejprve předběžně schválil v roce 1735 a s konečnou platností potvrdil v roce 1738, jakmile byly hotové mapy vytyčené hranice. Území dnešní osady zůstalo mimo Moravu.
Odkud se vzalo jméno
V osadě bývalo strážní středisko pro ochranu hranice mezi Moravou a Uhrami.
Když pak v Uhrách propukla epidemie cholery, vyrostla tu roku 1833 kasárna pro vojáky, kteří hlídali hranici a nepouštěli přes ni lidi z uherské strany. Cílem bylo zabránit přenosu nákazy na Moravu.
Budovy dávno zmizely; jméno po vojenské stráži hranice osadě zůstalo dodnes.
20. století až dnes
Lyžovat se na zdejších svazích začalo za první republiky. Po druhé světové válce přibývaly lyžařské vleky a klubové i soukromé chaty, které si tu stavěly hlavně podniky ze Zlína, Vsetína a Otrokovic; příjezdová silnice vedla jen z moravské strany.
Po rozdělení Československa zůstaly chaty moravských majitelů za hranicí. Česká vláda nabízela výměnu za jiné území, slovenská strana žádnou variantu nepřijala a postavila do osady novou silnici z Makova. Spor o pozemky pod chatami řešili v roce 2001 premiéři obou zemí; hranice zůstala tam, kde ji nakreslil rok 1734 - dnes ji díky Schengenu přejdete kdekoli a bez zastavení.
Časová osa
1522
Uherský král Ludvík vyhovuje Podmanickým a překládá zemskou hranici na Vsetínskou Bečvu - bez souhlasu moravského sněmu. Začínají násilné střety.
1734
Po roce 1733 se třinácti mrtvými se obě strany 31. srpna domlouvají na kompromisní hranici; císař ji nejprve předběžně schvaluje v roce 1735 a s konečnou platností potvrzuje v roce 1738, jakmile jsou hotové mapy vytyčené hranice. Území dnešní osady zůstává mimo Moravu.
1833
V osadě se strážním střediskem hranice se budují kasárny pro vojáky, kteří při epidemii cholery v Uhrách brání přenosu nákazy na Moravu. Dají osadě jméno.
1. republika
Lyžování na zdejších svazích získává popularitu; po druhé světové válce tu přibývají lyžařské vleky a klubové i soukromé chaty, které staví hlavně podniky ze Zlína, Vsetína a Otrokovic.
1939–1945
Hranice Protektorátu a Slovenského státu je vedena tak, že celé sporné území náleží k Moravě. Po válce se vrací hranice z roku 1734; válečné hraniční znaky zčásti stojí dodnes.
1993–2001
Po rozdělení Československa jedná rozhraničovací komise o výměně území; hranice se nemění. Spor o pozemky pod moravskými chatami řeší v roce 2001 i premiéři.
dnes
Osada je vyhledávaným střediskem letní i zimní turistiky; hranici na hřebeni dnes přejdete, aniž byste si jí všimli.
Hraniční hřebenovka na Veľký Javorník i k Partyzánovi vede stejnou hnědou čarou, jen opačným směrem; zelená čára míří přes Greguše k Melocíku.
červená (E3)
Cesta od osady stoupá otevřenými loukami kolem sjezdovky, než se napojí na hraniční hřeben.
Nejvyšší bod Javorníků. Rozhlednu na sousedním Ztracenci i Tři kříže najdete kousek dál po hřebeni.
Hřeben pokračuje přes místo Portáš až na Ztracenec - tři kříže s rozhlednou na hřebeni kousek za česko-slovenskou hranicí.
červená (E3)
Značená cesta drží hraniční hřeben a míjí odbočku dolů k prameni Kysuce.
Bronzová socha z roku 1975 připomíná partyzánský přechod hranice z roku 1944, u Makovského průsmyku.
Táž hřebenovka pokračuje přes Trojmezí až do sedla Bumbálka - hraniční přechod s parkovištěm i zastávkou Bílá, Bumbálka, státní hranice.
červená
Přes sedlo Čierna voda dojdete k roubeným chalupám, dřevěné zvonici a Dolmenu života a smrti.
Trasa pokračuje pod Čerenkou až k restauraci Melocík na hlavní silnici mezi Bytčou a Makovem - v zimě po ní jezdí i běžkařská magistrála.
Podle vojenských kasáren, které tu roku 1833 vyrostly kvůli epidemii cholery v Uhrách - vojáci měli zabránit přenosu nákazy na Moravu. Budovy dávno zmizely, jméno zůstalo.
Na Slovensku, v místní části Kopanice obce Makov. Česko-slovenská hranice vede jen pár kroků od osady.
Od kompromisní dohody z 31. srpna 1734, kterou císař nejprve předběžně schválil v roce 1735 a s konečnou platností potvrdil v roce 1738. S jedinou válečnou přestávkou (1939–1945) platí dodnes.
Na nejvyšší vrchol Javorníků (1 071,5 m n. m.) vede z osady asi tříkilometrová značená cesta.
Otázka 1 z 4
Rysík→Za pár kvízů dostanu brýle a budu se cítit vzdělaný.
Vaše hodnost: Usedlík. Zatím nemáte žádné razítko. Navštivte libovolné místo a staňte se Poutníkem.
Beskydy i Valašsko zažijete s Rysíkem i bez něj. Rysík touží být při tom s vámi. Jestli ho vezmete s sebou a budete s ním plnit výzvy, je jen na vás.