Proč sem jít
Dvě chalupy, které ze samoty zbyly
Ze tří usedlostí, které tu stály, zůstaly v sedle pod vrcholem dvě. V jedné z nich se dnes dá v sezoně občerstvit - je to poslední ozvěna doby, kdy tu fungovala turistická chata.

Vrchol Vsetínských vrchů • Horní Bečva a Velké Karlovice • 870 m n. m.
Z osady, která tu byla tři sta let, zbyly dvě chalupy. Zbytek pohltil les.
Kotlová je nejnenápadnější bod celé hřebenovky mezi Solání a Třeštíkem: vrchol má zarostlý lesem a výhled z něj žádný není.
Pod Kotlovou od konce 17. století stála horská samota Jezerné. Začínala jako javořina, vyrostly na ní tři usedlosti a v jedné z nich se pak vystřídalo pastevní družstvo i turistická noclehárna. Právě tu roku 1962 zbourali a pastviny kolem zalesnili; dvě chalupy v sedle stojí dodnes.

Proč sem jít
Ze tří usedlostí, které tu stály, zůstaly v sedle pod vrcholem dvě. V jedné z nich se dnes dá v sezoně občerstvit - je to poslední ozvěna doby, kdy tu fungovala turistická chata.
Kdy vyrazit
V létě se sem chodí po červené hřebenovce mezi Solání a Beneškami. V zimě tudy vede 50 km strojově upravované stopy Beskydské Hornovsacké magistrály.
Co nevynechat
Výhledy nabízejí hřebenové louky mezi Beneškami a Kotlovou - na jednu stranu Javorníky, na druhou nejvyšší beskydské vrcholy. Z vrcholu samotného výhled není.




Tři sta let se tu páslo, hospodařilo a nakonec i nocovalo. Následně přišlo zalesnění.
1700: javořina
Ke konci 17. století přestala vrchnostenská správa trpět volné horské pastevectví. Pasení ovcí po hřebenech nahradily ohraničené pastviny - javořiny, každá s jasným rozsahem a nájemcem.
Javořina Jezerné patřila na hřebeni Vsetínských vrchů k nejstarším, které vrchnost prodala poddaným do dědičného nájmu. Měřila 135 hektarů a ležela po obou stranách hřebene - od svahů nad Horní Bečvou přes Kotlovou dolů k Velkým Karlovicím. Jméno dostala po jezeře v závěru karlovického údolí, stejně jako to údolí samo. Celou javořinu vrchnost roku 1700 udělila za 30 zlatých Jakubu Závorkovi z Dolní Bečvy. Pásly se tu hlavně ovce, krávy jen výjimečně.
Jezero prý vyhloubili čerti, aby měli odkud brát vodu pro svůj mlýn na hřebeni Radhoště. Rýhy ve zdejších balvanech jsou podle vyprávění stopy jejich drápů a řetězů - a stejný motiv nese i jméno hory Čertův mlýn.
Jezero bývalo mnohem větší než dnes a rodili se v něm draci. Chodilo se k němu s obavami: nikdo nevěděl, co se pod hladinou hýbe.
Až se jednomu zdejšímu chalupníkovi zjevil černokněžník. Slíbil mu nesmírné bohatství, když mu pomůže vylákat z jezera dva draky - a když se to povedlo, odletěl s nimi neznámo kam. Tuhle verzi zapsal ze sběru B. M. Kuldy Karel Jaromír Erben a roku 1865 ji vydal v souboru Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských.
Převyprávění lidových motivů.
Nájem se dědil dál a s ním se dělila i javořina: tři čtvrtiny připadly jedné rodině, čtvrtina druhé. Každá si na svém dílu postavila vlastní hospodářství, a tak tu někdy před rokem 1825 stály dvě pasekářské usedlosti, každá v jiném sedle. Starší z nich se říkalo Stará Kotlová a stála severně od vrcholu, druhá vyrostla přímo na hřebeni v sedle Pod Kotlovou. K té druhé přibylo po roce 1921 ještě třetí stavení.
1928–1941: Domovina
Mezitím uplynulo sto let. Javořina zůstávala v soukromých rukou a několikrát změnila majitele - až se v horách objevil nový způsob hospodaření. Drobný hospodář si sám nepořídí plemeníka, dobytčí váhu ani hnojivo. Ve čtyřiceti lidech to jde.
12. ledna 1928 se v hostinci Čeňka Maliny na Horní Bečvě sešlo dvacet devět lidí a založili Pastevní družstvo Domovina. Účel byl praktický: zřídit a udržovat pastviny pro dobytek členů i nečlenů, pořídit plemeníky, dobytčí váhu, osivo a hnojiva. Členů bylo při založení čtyřicet šest.
Ještě téhož roku družstvo koupilo v dražbě Starou Kotlovou a od jara na ní páslo. Ekonomicky to ale nevyšlo: členové neplatili za pastvu ani za odebrané produkty a dluhy narostly tak, že jim družstvo po sezoně přestalo vydávat dobytek, dokud nezaplatí. Roku 1937 už samo nemělo z čeho platit úroky - Spořitelna města Rožnova vedla na jeho majetek exekuční dražbu. V dražbě vše sama koupila.
1881–1957: turisté
Turisté sem chodili dávno před spolky. O prázdninách roku 1881 si na Horní Bečvě najal průvodce básník Svatopluk Čech a nechal se přes Jezerné provést do Karlovic; z cesty vytěžil fejeton „Dvě chalupy moravské“, který o tři roky později vyšel knižně.
O půl století později táhl turistiku v kraji rožnovský odbor Klubu čs. turistů. Od roku 1928 mu rychle přibývali členové - z 89 na konci roku 1929 na víc než 290 o pár let později - a cíleně budoval v Beskydech síť záchytných bodů, kde se dalo najíst a přespat.
Družstvo potřebovalo příjem, turisté střechu. Potkalo se to ve Staré Kotlové: od léta 1929 v ní odbor provozoval nouzovou chatu, o rok později přibyla noclehárna a postupně patnáct lůžek. Vybavení bylo primitivní, ale místo sedělo - křižovatka tras uprostřed nejhezčího hřebenového úseku mezi Solání a Třeštíkem.
Roku 1940 se pohostinství přestěhovalo do sousední, mladší usedlosti a vydrželo tam až do zrušení soukromých živností roku 1957. Dnes ho v téže chalupě obnovil současný majitel.

1949–1962: konec
Po krachu družstva neměl kdo pást. Usedlost prošla rukama několika majitelů, až ji roku 1949 převzala se všemi pozemky obec Horní Bečva.
Roku 1962 šla Stará Kotlová k zemi - chalupa, ovčírna i stodola. Severní sedlo, kde stála, se zalesnilo.
Původ jména Kotlová se v pramenech rozchází. Ani jeden výklad není doložený listinou - oba jsou jazykové úvahy, jen se opírají o jiné věci.
Příkrá úbočí hory rozřezaly do hloubky horní toky Hlubokého, Bučkového a Jezerního potoka. Vzniklé prohlubně mohly připomínat kotle.
Archivní studie K. J. Maliny (kjmalina.cz)
Druhé vysvětlení odvozuje jméno od množství starých „vykotlaných“ stromů s dutinami, které tu podle informačního panelu v sedle rostly.
Informační panel v sedle
Časová osa
konec 17. stol.
Vrchnostenská správa přestala trpět volné horské pastevectví a nahradila ho javořinami - ohraničenými pastvinami s určeným nájemcem. Jezerné patří k nejstarším z nich.
1700
Vrchnost uděluje celou javořinu o 135 hektarech za 30 zlatých Jakubu Závorkovi z Dolní Bečvy.
před 1825
Držba javořiny se rozdělila mezi dědice a každá rodina si na svém dílu postavila vlastní hospodářství - každé v jiném sedle. Severně od vrcholu stojí Stará Kotlová, přímo na hřebeni druhá usedlost; po roce 1921 k ní přibude třetí stavení.
12. 1. 1928
V hostinci na Horní Bečvě zakládá 29 lidí Pastevní družstvo Domovina; ještě téhož roku kupuje v dražbě usedlost na Jezerném.
1930
Rožnovský odbor Klubu čs. turistů zřizuje v chalupě noclehárnu se šesti postelemi; o rok později přibude upravená cesta údolím Hluboké.
1932
K noclehu přibývá občerstvení - pivo, malinovka a studená jídla. Lůžek postupně narůstá na patnáct.
1937
Družstvo neuplatí úroky z dluhů. Spořitelna města Rožnova vede na jeho majetek exekuční dražbu a sama ho kupuje.
srpen 1941
Mimořádná valná hromada schvaluje závěrku se ztrátou 14 750 Kč a výmaz družstva z obchodního rejstříku.
1949
Usedlost se všemi pozemky přechází do vlastnictví obce Horní Bečva.
1962
Nejstarší usedlost jde k zemi i s ovčírnou a stodolou a severní sedlo, kde stála, se zalesňuje. Ze tří usedlostí zůstávají dvě.
dnes
Přes zalesněný vrchol vede červená hřebenovka; v sedle stojí poslední dvě usedlosti samoty Jezerné a v sezoně z jedné bývá otevřené okénko s občerstvením.
Vrchol má 870 metrů nad mořem. Výhled z něj není - je zalesněný. Rozhledy nabízejí hřebenové louky před vrcholem.
Horská samota v sedlech pod Kotlovou. Vznikla na stejnojmenné javořině - ohrazené horské pastvině - a tvořily ji pasekářské usedlosti. Ještě roku 1930 ji místopis Československé republiky vedl jako samotu na Horní Bečvě. Roku 1962 zbourali poslední družstevní stavení a pastviny zalesnili.
Ne, ale souvisí spolu. Obojí má jméno po jezeře v závěru karlovického údolí. Samota Jezerné stála nahoře na hřebeni, v sedlech pod Kotlovou, a zanikla; údolí Jezerné leží dole na karlovické straně a je to dnes rekreační oblast. Javořina, ze které samota vznikla, sahala přes hřeben až k tomu údolí.
Protože Kotlová je název hory, rozcestníku i sedla pod ním - Jezerné z map zmizelo spolu se samotou. Přitom i dobové názvy usedlostí odkazovaly na horu: nejstarší z nich se říkalo Stará Kotlová.
Ohrazená horská pastvina. Když vrchnost koncem 17. století začala regulovat volné pasení ovcí v horách, soustředila je právě na takto vymezené plochy. Javořina Jezerné měla 135 hektarů a roku 1700 ji vrchnost prodala do dědičného nájmu.
Jistota není. Archivní studie odvozuje jméno od tvaru příkrých úbočí s hluboce zaříznutými potoky, které mohly připomínat kotle. Informační panel v sedle nabízí druhý výklad - podle starých „vykotlaných“ stromů s dutinami.
Po červené hřebenovce od Soláně, kde je zastávka Hutisko-Solanec, Čarták, Sedlo - hřeben odtud dál skoro nestoupá. Od východu se jde stejnou značkou od rozcestí Benešky asi dva kilometry. Výstup z Prostřední Bečvy po zelené je kvůli převýšení náročný.
Otázka 1 z 5

Rysík→Za pár kvízů dostanu brýle a budu se cítit vzdělaný.
Vaše hodnost: Usedlík. Zatím nemáte žádné razítko. Navštivte libovolné místo a staňte se Poutníkem.
Beskydy i Valašsko zažijete s Rysíkem i bez něj. Rysík touží být při tom s vámi. Jestli ho vezmete s sebou a budete s ním plnit výzvy, je jen na vás.
Hřebenové louky vzniklé pastvou jsou v Beskydech běžné. Co louka, to jiný příběh.
Louky, které se zachránit podařilo
Dva kilometry po hřebeni na východ. Tamní pastviny by dopadly stejně jako ty na Jezerném - od roku 2003 je ale znovu sečou.
Přejít na stránku →Západní konec hřebenovky
Sedlo na Soláni se zastávkou Hutisko-Solanec, Čarták, Sedlo - odsud vede nejpohodlnější cesta na Kotlovou.
Přejít na stránku →Když se přestane hospodařit
Rašelinná louka nad Horní Bečvou, kterou málem zabilo odvodnění a konec kosení. Jiné místo, stejná zápletka.
Přejít na stránku →Otisk tří způsobů hospodaření
Přírodní památka, na které je dodnes vidět rozdíl mezi loukou kosenou, pastvinou a rašeliništěm.
Přejít na stránku →