Proč sem jít
Podívat se na mokřad, kterých ubylo
Podmáčené louky - sihly - byly na Valašsku běžné, dnes je Kudlačena jedna z posledních. Přitom právě ony drží v krajině vodu jako houba: při dešti ji zadrží a v suchu pomalu uvolňují.
Přírodní památka • Horní Bečva • 645–685 m n. m.
Kudlačena
Paseky na vodě: poslední pasekářské osídlení kolem velké mokřadní louky na Rožnovsku.
Mokřad, který by tu podle učebnice neměl být
Kousek nad přehradou na Horní Bečvě leží mokrá louka, která by tu podle učebnice být neměla: rašeliniště nevzniká na svahu, ale v kotlinách. Voda, která do Kudlačeny vsákne, se nedostane do hloubky - drží ji nepropustné jílovité vrstvy pod povrchem, a tak jen pomalu prosakuje podpovrchově po svahu a drží půdu trvale mokrou. Na Valašsku se takové místo jmenuje sihla.
Louka samotná je dílem člověka: vznikla kosením a pastvou. Bez toho by se do pár desítek let zavřela.
Co nevynechat
Tůňky, orchideje a obojživelníci
V tůňkách se rozmnožují čolci, kuňky, mloci a skokani. Na loukách kvetou orchideje - kruštík bahenní, prstnatec májový, vemeník dvoulistý a nápadný mečík střechovitý.
Kdy vyrazit
Od května do července
Na jaře je slyšet obojživelníky, v květnu a červnu kvetou orchideje, v červenci mečík. Jde o mokřad, počítejte s mokrem pod nohama.
Příběh mokřadu Kudlačena
Zmije a čolci jsou až výsledek. Příběh Kudlačeny je o vodě - a o tom, kolikrát se ji člověk pokusil odsud dostat pryč.
Sihla
Rašeliniště, které leží nakřivo
Rašelina se běžně tvoří tam, kde voda nemá kam odtéct - v kotlinách a sníženinách. Kudlačena leží na mírně ukloněném severním svahu nad údolím potoka Dížená, a přesto je rašelinná. Může za to podloží: pod vrstvou zvětralin jsou nepropustné jílovité vrstvy, po kterých voda neodteče dále. Prosakuje svahem, drží se v půdě a rostliny se ve stálém mokru rozkládají jen napůl.
Takové podmáčené louce se na Valašsku říká sihla. Opravdových rašelinišť bývalo v Beskydech málo, ale sihel dost - jenže většina z nich už neexistuje. Odvodňovat se začalo už za první republiky a co zbylo, dorazily socialistické družstevní meliorace. Kudlačena je jedna z posledních, a právě proto je chráněná.
Louka jako taková ale přírodní není. Bez lesa ji udrželo hospodaření - kosení v pozdním létě, případně pastva. Rostliny, kvůli kterým sem dnes chodí ochranáři, si zvykly přesně na tenhle režim: krátký sled seče, mokro a žádné dřeviny.
Sucho jako plán
Nejdřív se odvodňovalo, pak se přestalo kosit
Mokrá louka je pro hospodáře problém - kosí se špatně, dobytek se v ní boří. Hospodáři ji proto protkali sítí odvodňovacích stružek - mělkých ručně kopaných příkopů, které měly vodu odvést.
Po roce 1975 převzalo hospodaření místní JZD. To se soustředilo na sušší plochy kolem - stružky se přestaly udržovat, odvodňovací systém zanikl a neudržovanou plochu začal zarůstat nálet. Systematická péče - kosení a odstraňování dřevin - se sem vrátila až v devadesátých letech. Něco už se ale nevrátilo: rosnatka okrouhlolistá. Tahle masožravá rostlina rašelinišť tu dřív rostla hojně, léta zarůstání náletem ale nepřežila a poslední roky se ji na Kudlačeně potvrdit nepodařilo.
- rozloha chráněného území (56 000 m²)
- 5,6 ha
- první rok ochrany
- 1989
- zjištěných druhů obratlovců
- 60+
Návrat péče
Deset tůněk, kosa a jedna lavička
V roce 1994 tu ochranáři vyhloubili z ryze praktického důvodu asi deset menších tůněk: obojživelníci potřebují k rozmnožování stojatou vodu, a odvodněná louka jim ji přestala nabízet. Tůňky ji vrátily zpátky - dnes v nich žijí čolci, kuňky i mloci.
Zbytek péče je nudný a nekonečný: kosit trávu a odstraňovat nálet, aby se louka nezavřela. Bez toho by za pár desítek let byla Kudlačena obyčejný podmáčený smrkový les a orchideje ani mečík by v něm nepřežily.
V roce 2009 ochránci přírody Kudlačenu zpřístupnili veřejnosti: přibyly dva informační panely o zdejší přírodě a historii, upravená studánka a lavička pro návštěvníky. Od té doby je to cíl vycházky - dvě hodiny chůze z Horní Bečvy a zpátky, s odbočkou k mokřadu, který přežil.
Kudlačena v tom není sama. Tentýž příběh - mokrá louka, kterou málem zabilo odvodnění a konec seče - vypráví o pár kilometrů dál i přírodní památka Poskla a louka Pod Juráškou. Z Kudlačeny rosnatka okrouhlolistá zmizela; Pod Juráškou ji podle pečovatelů kosení a vrácená pastva zase přivádějí zpět.
Co tu roste a žije
Druhy tu drží mokro a pravidelná seč
Na necelých šesti hektarech se potkávají tři různá prostředí - a s nimi tři různé sady druhů. Když se změní podmínka, druh zmizí jako první: přesně to se tu stalo rosnatce.
Kudlačena není sbírka vzácností. Je to pár podmínek pohromadě: voda držená jílem, tůňky se stojatou vodou a suché okraje na výsluní. Každá z nich má své nájemníky.
Mokro a rašelina
Podmáčené plochy
Ostřicomechová společenstva na trvale mokré půdě. Kromě orchidejí tu roste blatouch bahenní, violka bahenní, škarda bahenní, všivec lesní i puškvorec obecný. Rovnováha je křehká: stačí, aby půda o něco vyschla, a druh, který tu byl běžný, je pryč - jako rosnatka na konci řady.
Koho a co tu potkáte
Prstnatec májový
Dactylorhiza majalis
Nejnápadnější zdejší orchidej - sytě fialový klas na vlhké louce. Kvete od května; kdo přijde v květnu a červnu, má největší šanci zastihnout ji v květu.
Foto: Jörg Hempel, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 DE
Mečík střechovitý
Gladiolus imbricatus
Purpurové květenství na štíhlém stvolu, kvete v létě. Jedna z nejvýraznějších zdejších rostlin - mimo chráněné louky ho v okolí sotva potkáte.
Foto: Dr. Killer, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Kruštík bahenní
Epipactis palustris
Orchidej mokřadů s bílorůžovými květy s nachovou kresbou; kvete v červnu a červenci. Roste přímo v podmáčených plochách - dívejte se z cesty.
Foto: Bernd Haynold, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Suchopýr úzkolistý
Eriophorum angustifolium
Po odkvětu ho poznáte i z dálky - bílé chomáčky, které vypadají jako vata. Jde o typickou rostlinu rašelinišť.
Foto: Kim Hansen, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Vemeník dvoulistý
Platanthera bifolia
Bílá orchidej se dvěma velkými přízemními listy. Silněji voní k večeru - vůně láká noční motýly, kteří ji opylují.
Foto: Hans Hillewaert, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Vachta trojlistá
Menyanthes trifoliata
Trojčetné listy a bíle třásnité květy na jaře. Roste tam, kde je opravdu mokro - je to spolehlivá známka, že sihla pořád funguje.
Foto: Uoaei1, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Už tu neníRosnatka okrouhlolistá
Drosera rotundifolia
Masožravá rostlina rašelinišť, která tu dřív rostla hojně. V posledních letech se její výskyt na Kudlačeně nepodařilo potvrdit - mizí i z dalších beskydských lokalit; drží se hlavně v přírodní památce Obidová.
Foto: Migas, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Tůňky
Stojatá voda
Odvodněná louka vzala obojživelníkům vodu, ve které se rozmnožují - tůňky jim ji vrátily. Asi deset jich tu vzniklo v roce 1994. Do vody nesahejte a nevstupujte, snůšky i larvy jsou křehké.
Koho a co tu potkáte
Čolek horský
Ichthyosaura alpestris
Na jaře je v tůňkách - samec má v době rozmnožování modré boky a jasně oranžové břicho. Zbytek roku se ukrývá na souši pod kameny a dřevem.
Foto: Anevrisme, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Mlok skvrnitý
Salamandra salamandra
Černý s výraznými žlutými skvrnami. Vylézá za vlhka a v podvečer, hlavně po dešti. Nechytat - kůže vylučuje dráždivý sekret.
Foto: Skot, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Kuňka žlutobřichá
Bombina variegata
Malá žabka mělkých tůněk. Poznáte ji spíš po hlase - tiché „unk, unk“ - a podle žlutočerného břicha, které ukazuje při ohrožení.
Foto: Christian Fischer, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Skokan hnědý
Rana temporaria
Nejběžnější zdejší žába, s tmavou skvrnou za okem. Do tůněk se stahuje brzy na jaře klást vajíčka, jinak ho potkáte i daleko od vody.
Foto: Richard Bartz, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5
Ropucha obecná
Bufo bufo
Zavalitá, bradavičnatá, pomalá. Na jaře putuje k vodě klást šňůry vajíček.
Foto: Mike Krüger, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Sušší okraje
Výsluní a smilkové louky
Severním směrem přechází mokřad v suché louky porostlé smilkou tuhou - tuhou trávou, která snese chudou, vysychavou půdu; roste tu i borůvka nebo rozrazil lékařský. Na výsluní u cesty se vyhřívají plazi - zůstaňte na cestě a psa mějte na vodítku.
Koho a co tu potkáte
Zmije obecná
Vipera berus
Jediný jedovatý had u nás; pozná se podle klikaté tmavé kresby na hřbetě. Je plachá a sama uhne. Choďte po cestě, v pevné obuvi, nesahejte do trávy ani pod kameny. Při uštknutí volejte 155.
Foto: Benny Trapp, Wikimedia Commons, CC BY 3.0
Ještěrka živorodá
Zootoca vivipara
Drobná hnědá ještěrka, kterou nejčastěji zahlédnete, jak se vyhřívá u cesty. Jak název říká, rodí živá mláďata - jde o přizpůsobení chladnějším horským polohám.
Foto: Charles J. Sharp, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Pupava bezlodyžná
Carlina acaulis
Přisedlý stříbřitý úbor na suché louce. Za vlhka se zavírá, na slunci otevírá - funguje jako živý vlhkoměr.
Foto: Bernd Haynold, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Vřes obecný
Calluna vulgaris
Fialově kvete až v pozdním létě a na podzim, kdy je jinde po květech. Roste na chudých, sušších okrajích Kudlačeny.
Foto: Andreas Eichler, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Snímky jednotlivých druhů jsou převzaté z Wikimedia Commons (autor a licence u fotky) - ukazují druh, ne konkrétní rostlinu či zvíře z Kudlačeny.
Časová osa
Od kosení k ochraně
dříve
Louka z kosy a pastvy
Mokré louky nad údolím Dížené se kosí v pozdním létě, případně vypásají. Otevřená plocha i mokřadní květena jsou vedlejší produkt drobného hospodaření.
do 1974
Extenzivní hospodaření
Louky se obhospodařují drobně a extenzivně. Mokřady jsou protkané systémem odvodňovacích stružek - voda má z louky odtékat.
po 1975
JZD, zánik stružek, nálet
Sušší části obhospodařuje místní JZD, odvodňovací systém se rozpadá a na neudržovaná místa nastupuje nálet dřevin.
1989
Vyhlášení ochrany
Území vyhlásil Okresní národní výbor Vsetín vyhláškou z prosince 1988 s účinností od 1. ledna 1989 - nejdřív jako chráněný přírodní výtvor, dnes je to přírodní památka.
90. léta
Návrat soustavné péče
Na louky se vrací kosení a odstraňování náletu. Bez pravidelné péče by se plocha zavřela a mokřadní společenstva by zanikla.
1994
Tůňky pro obojživelníky
Ochranáři na Kudlačeně vyhloubili přibližně desítku menších tůněk. Vrací se do nich stojatá voda, kterou obojživelníci potřebují k rozmnožování.
2009
Zpřístupnění veřejnosti
Ochránci přírody osazují u Kudlačeny dva informační panely, upravují studánku a stavějí lavičku. Kudlačena se otevírá návštěvníkům.
dnes
5,6 hektaru, které se musí sekat
Chráněná plocha má necelých šest hektarů. Roste na ní několik druhů orchidejí a mečík střechovitý, v tůňkách se rozmnožují čolci a kuňky.
Návštěva
Naplánujte si cestu na Kudlačenu
Kde to přesně je
Nad údolím potoka Dížená, kousek od přehrady
Přírodní památka leží ve výšce 645 až 685 m n. m. na severním svahu nad údolím potoka Dížená, zhruba kilometr severovýchodně od přehrady Horní Bečva. Podél jejího východního okraje prochází žlutá turistická značka z Horní Bečvy na rozcestí Kladnatá.
Otevřít v mapách
Beskydský pas
Jste tady i naživo?
Digitální návštěva místa se vám do beskydského pasu již započítala. Razítko fyzické návštěvy si vyzvedněte v místě kliknutím na tlačítko níže.
Prohlížeč se při kliknutí jednorázově zeptá na polohu; ověření probíhá offline ve vašem zařízení, nikam se neodesílá.
Mapa okolí
Jak se sem dostat
Od zastávky Horní Bečva, Valaška vede ke Kudlačeně žlutá značka - po ní asi tři kilometry do svahu, pak krátká odbočka.
- 1
Horní Bečvastart • zastávka Horní Bečva, Valaška
Nechte auto v obci a najděte žlutou značku směr Kladnatá – sedlo. Kousek odsud leží přehrada, kolem které si cestu zpátky můžete prodloužit.
- 2
Výstup po žluté~3 km • stálé stoupání
Cesta stoupá pasekami a lesem nad údolí. Kolem jsou chalupy rozeseté okolo podmáčené louky - přesně ta krajina, ze které Kudlačena vzešla.
Rozcestník Kudlačenacíl • odbočka vlevo, 100 m
U rozcestníku odbočte vlevo. Po zhruba sto metrech stojíte u louky - jsou tu informační panely, studánka a lavička.
Zpátky jinudy: po žluté můžete pokračovat výš na rozcestí Kladnatá, nebo se vrátit do obce a projít se kolem přehrady.
Co vědět před cestou
Časová náročnost
Z Horní Bečvy ke Kudlačeně je to asi hodina chůze do svahu. Na prohlídku louky a přečtení panelů si nechte půl hodiny.
Zmije obecná
Žije tu zmije obecná - jedovatá, ale plachá; sama útočí jen zahnaná do kouta. Zůstaňte na cestě, nešahejte do trávy, obujte si pevnou obuv a psa mějte na vodítku. Uštknutí je vzácné, přesto patří k lékaři.
Mokro pod nohama
Chodíte po rašelinné louce: půda je podmáčená a po dešti se do ní boříte. Nepromokavá obuv se vyplatí i v létě.
Šetrnost k mokřadu
Jste v přírodní památce. Nevstupujte do tůněk ani do porostů, netrhejte orchideje a nechte Kudlačenu bez odpadků.
Nejbližší zázemí
U mokřadu je lavička a studánka. Občerstvení i toalety jsou nejblíže v Horní Bečvě.
Na závěr
Doplňující info a test znalostí
Rychlá rekapitulace
Co je to sihla?
Beskydský název pro rašelinnou louku na svahu - vodu v ní drží nepropustné jílovité podloží. Kudlačena je jedna z posledních zachovaných na Rožnovsku.
Proč na Kudlačeně vznikly tůňky?
V roce 1994 je vyhloubili ochránci přírody, aby obojživelníkům vrátili stojatou vodu, kterou jim vzalo odvodnění louky.
Proč se louka musí pořád kosit?
Bez kosení a odstraňování náletu by ji během pár desítek let přerostl les a zanikla by mokřadní společenstva - orchideje i mečík.
Kdy je na Kudlačenu nejlepší se vypravit?
Od května do července. Na jaře je slyšet obojživelníky, v květnu a červnu kvetou orchideje, v červenci mečík střechovitý.
Je procházka loukou bezpečná?
Ano. Potkat tu můžete jedovatou zmiji obecnou, ta je ale plachá a útočí jen zahnaná do kouta. Stačí zůstat na cestě, nešahat do trávy a mít pevnou obuv.
Závěrečný kvíz
Otázka 1 z 5
Co je to sihla?
Rysík→Kousek výš je kvíz, zkusíme ho?
Za pár kvízů dostanu brýle a budu se cítit vzdělaný.
Vaše hodnost: Usedlík. Zatím nemáte žádné razítko. Navštivte libovolné místo a staňte se Poutníkem.
Beskydy i Valašsko zažijete s Rysíkem i bez něj. Rysík touží být při tom s vámi. Jestli ho vezmete s sebou a budete s ním plnit výzvy, je jen na vás.